V Poděbradech 13.10.2007: za kazatelnou a nad kronikou, kde našel svůj záznam z 15.12.1946 z jedné návštěvy shromáždění v Poděbradech

Nedělního jitra 14.12.2008 zemřel Karel Toušek. Stalo se tak doma a u jeho postele v té chvíli byla manželka. Pán Bůh mu pro jeho odchod do nebeského domova zajistil pokojný průběh ve spánku. Nebylo jistě náhodou ani to, že se tak stalo v neděli ráno (připomínáme si vzkříšení Ježíše Krista): tuto dobu měl po celý život zcela vyhrazenou pro soustředění na svého Otce a jeho Syna, Pána Ježíše (jako nejstarší syn mohu dosvědčit, že velice těžce nesl, když jsme si třeba o prázdninách rádi v neděli ráno přispali).

Je pro mne zcela mimořádným darem, že Karel Toušek byl mým pozemským otcem. Po dobu svého života byl pro mne vždy jedinečným příkladem toho, v jakého člověka si Pán Bůh dovede přetvořit své služebníky. Nejen, že si u nich zušlechtí jejich přirozená nadání a povahové vlastnosti, ale také jim do mysli vloží zcela „nelidské“ změny hodnot a priority.

Na prvním místě za všech okolností byly vždy věci Boží a ne prázdnými proklamacemi. Nešlo tolik ani o posilování důrazu, jak na nich záleží, jako spíš na tom, že na těch ostatních záleží mnohem méně a především, že o ty běžné se Pán Bůh postará, tak proč se tím znepokojovat. To se táhne jako souvislá nit celým životem Karla Touška od doby jeho obrácení v době studentské. Šlo o jeho působení nejprve v Soukenické, následně v Karlových Varech, přijetí povolání za službu kazatele v Ústí nad Labem a jeho velice horlivé činnosti při budování sboru s mnoha stanicemi a zvláště práce s mládeží z celé církve v Mikulově, což mělo za následek zásah státní moci. Už tenkrát si ho zázračně Pán Bůh ochránil, když mu byl pouze sebrán souhlas s vykonáváním duchovenské služby, protože v té době chodili jiní minimálně do těžkého vězení za mnohem menší prohřešky. Obzvlášť významně se jeho životní krédo projevilo o něco později, když se politická situace uvolnila a do služby ho pozval sbor Jednoty českobratrské z Ostravy. Maminka neuspěla s připomínáním, co všechno se nedávno událo, kdy ztratili byt, zdroj peněz i podporu církve a se slovy „Martino, vydal jsem se Pánu do služby a nemohu jednat jinak“ jsme se stěhovali do Ostravy. Následně se ukázalo, že pak následovalo jedno z nejpožehnanějších období v naší rodině, byť se starat o rozsáhlý sbor s přibližně patnácti stanicemi (dnes na těchto místech je kolem deseti placených lidí) a se stálým přísným dozorem státní správy v hornickém srdci republiky bylo velice náročné a vysilující.

Jedním z nepřehlédnutelných rysů Karla Touška byl zpěv. Nejen že sám velmi dobře a hlasitě už od mládí zpíval, ale trvale vynakládal velké úsilí, aby se tímto způsobem Pánu Bohu vzdávala chvála. Velký důraz kladl na výběr písní ve shromáždění, vždy velmi podporoval sborový zpěv a radoval se z nových písní. Sám dirigoval pěvecké sbory zpravidla na všech místech, kde byl jako kazatel a dal zásadní podněty ke vzniku sborů mládeže (sbor k oslavám 100 let výročí Církve bratrské a později sbory Effatha). Velice si vážil služby dirigenta pěveckého sboru v Kutné Hoře bratra Eliáše, který byl kdykoli připraven na kázané slovo zvolit a interpretovat vhodnou píseň, čehož také otec hojně využíval. Také se velice radoval z přístupu ke zpěvu písní hluchého bratra Kolbábka z Ostravy, kterého považoval za nejsprávnějšího zpěváka písní, byť tento bratr nikdy nemohl vydat ani hlásku, ale písní se dovedl (možná právě proto) plně zmocnit. Nesmírně si cenil písní skladatele Stanislava Jelínka a pilně se například naučil všechny písně z nového zpěvníku kancionálových písní, které paralelně s přípravou nového vydání kancionálu vznikly (v tomto kancionálu ale nejsou). Měl zásadní zásluhu na tom, že jsem si sám význam hudby v životě zařadil na přední místo a proto jsem se k této práci i hudebně vzdělával. Skoro kdykoli (v posledních měsících jeho života zvláště) jsem od něj slyšel otázku: „Skládáš ještě nějaké nové písně? Tak bychom je potřebovali.“ Až do posledních hodin jeho pozemského života mu maminka pouštěla na jeho přání CD s nahrávkami písní Effaty, Biblické písně Dvořáka a další duchovní tvorbu. Byť zdánlivě spal, často to krátce spokojeně jednoslovně komentoval.

Karel Toušek zvláště nám blízkým a mnoha jeho přátelům bude chybět. Radujeme se ale z toho, že celý jeho život patřil Bohu a věříme, že je v jeho blízkosti, jak si vždy přál. Ještě nedávno vzpomínal odchod mé manželky Jany, kdy mi připomínal, jak tím byl zasažen a jak si velice přeje, aby mohl být na odchod také tak připraven jako ona. To se mu naplnilo.

  
V Počernicích 15.11.2008 s vnukem Adamem